Šifra 4: Béčková
Nápověda: Škoda, že neexistuje stanice metra Římská. Ačkoli, ona je vlastně každá římská.
Další stanoviště se nachází u pavilónu Expo 58 na Letné. Věty na kartičkách vždy začínají na B, resp. na =B=, a texty na nich spolu s grafickým ztvárněním písmene B navádí na linku pražského metra B. Věty opravdu více či méně skrytě odkazují na názvy stanic, napč. Brnkáme nahlas Krylův známej song = Anděl.
Protože je každá stanice odkázána vždy dvakrát a vždy jinou kartičkou, můžeme tímto způsobem kartičky řetězit a vytvořit tak hada karet vinoucího se ze stanice Zličín až do stanice Černý most.
Nyní je třeba udělat jeden ze dvou kroků: 1) dostat dobrý nápad a šifru vyluštit, 2) vykoukat mezitajenku, která nás navede na dobrý nápad.
Dobrému nápadu pomůže pozorování, že věty na kartičkách vždy začínají uprostřed kartičky, plynou dolů a konec věty navazuje opět na vrchu kartičky. Aby šlo větu hezky číst, je potřeba horní okraj kartičky slepit s jejím spodním okrajem. Vznikne nám tak úsek tubusu metra a tento krok se dále potvrdí tím, že dvě čáry na zadní straně každé kartičky lze nyní smysluplně interpretovat coby koleje.
Pokud máme segmenty tubusů, můžeme se konečně zaměřit na tečky na jejich obvodu. Pokud jsou na okraji kartičky tečky, jsou tam vždy dvě. Pokud tyto tečky spojíme nejkratší možnou cestou vnitřkem (!) tubusu, nakreslí tato myšlená spojnice v tubusu myšlenou úsečku. Pokud toto provedeme pro každý pár teček a představíme si, že tubusem metra cestujeme zleva doprava (od Zličína na Černý Most) a díváme se před sebe, můžeme při příjezdu do každé stanice přečíst buď jednu číslovky zapsanou římskými čísly, nebo mezeru. Mezery oddělují římská čísla, jejichž převedením na písmena anglické abecedy, případně jinou vhodnou interpretací, dostaneme tajenku.
V případě, že si ve fázi, kdy máme seřazené kartičky, nevíme dále rady, můžeme si přečíst mezitajenku “slož tubus, až pak řeš tečky” tak, že vždy najdeme a poznačíme si právě jedno společné písmeno (vyjma úvodního =B=) vždy ze dvou sousedících textů v hadovi kartiček.
Protože je každá stanice odkázána vždy dvakrát a vždy jinou kartičkou, můžeme tímto způsobem kartičky řetězit a vytvořit tak hada karet vinoucího se ze stanice Zličín až do stanice Černý most.
Nyní je třeba udělat jeden ze dvou kroků: 1) dostat dobrý nápad a šifru vyluštit, 2) vykoukat mezitajenku, která nás navede na dobrý nápad.
Dobrému nápadu pomůže pozorování, že věty na kartičkách vždy začínají uprostřed kartičky, plynou dolů a konec věty navazuje opět na vrchu kartičky. Aby šlo větu hezky číst, je potřeba horní okraj kartičky slepit s jejím spodním okrajem. Vznikne nám tak úsek tubusu metra a tento krok se dále potvrdí tím, že dvě čáry na zadní straně každé kartičky lze nyní smysluplně interpretovat coby koleje.
Pokud máme segmenty tubusů, můžeme se konečně zaměřit na tečky na jejich obvodu. Pokud jsou na okraji kartičky tečky, jsou tam vždy dvě. Pokud tyto tečky spojíme nejkratší možnou cestou vnitřkem (!) tubusu, nakreslí tato myšlená spojnice v tubusu myšlenou úsečku. Pokud toto provedeme pro každý pár teček a představíme si, že tubusem metra cestujeme zleva doprava (od Zličína na Černý Most) a díváme se před sebe, můžeme při příjezdu do každé stanice přečíst buď jednu číslovky zapsanou římskými čísly, nebo mezeru. Mezery oddělují římská čísla, jejichž převedením na písmena anglické abecedy, případně jinou vhodnou interpretací, dostaneme tajenku.
V případě, že si ve fázi, kdy máme seřazené kartičky, nevíme dále rady, můžeme si přečíst mezitajenku “slož tubus, až pak řeš tečky” tak, že vždy najdeme a poznačíme si právě jedno společné písmeno (vyjma úvodního =B=) vždy ze dvou sousedících textů v hadovi kartiček.